Čtení na tento den - Ezechiel a Matouš
Čtení na tento den - Ez, Mt
Ez 16,1-15 nebo Ez 16,59-63
Hospodin mĕ oslovil: "Synu človĕka, připomeň Jeruzalému jeho hanebnosti. Řekneš: Tak praví Pán, Hospodin, Jeruzalému: Celý tvůj původ je z kananejské zemĕ: tvůj otec byl Amorita, tvá matka byla Chetitka. Když ses narodila, když jsi přišla na svĕt, nebyla ti odříznuta pupeční šňůra, vodou k očištĕní jsi nebyla umyta, nebyla jsi potřena solí ani zavinuta v plenky. Nikdo na tebe nepohlédl se slitováním, aby ti vĕnoval aspoň nĕco z této péče pro milosrdenství s tebou. Hned po narození jsi byla pohozena na širé pole pro svou ošklivost. Když jsem šel kolem tebe a vidĕl tĕ, jak se zmítáš ve své krvi, řekl jsem ti: `Žij ze své krve a vzrůstej!' Polním poupĕtem jsem tĕ učinil, vyrostla jsi, rozvinula ses, dospĕla do svrchované krásy. Zpevnila se tvá ňadra, vzrostl tvůj vlas, byla jsi však úplnĕ nahá. Tu jsem šel kolem tebe a vidĕl jsem tĕ – byl to tvůj čas, čas lásky – rozprostřel jsem na tebe lem svého pláštĕ, přikryl tvou nahotu, přísahal jsem ti a uzavřel s tebou smlouvu – praví Pán, Hospodin – a stala ses mou. Umyl jsem tĕ vodou a očistil tĕ od krve, pomazal tĕ olejem. Dal jsem tĕ obléknout do pestrobarevného šatu, obul jsem tĕ do střevíců z delfíní kůže, ovinul jsem ti hlavu turbanem z kmentu, přiodĕl jsem tĕ hedvábným rouchem. Ozdobil jsem tĕ klenoty, náramky jsem navlékl na tvé ruce, náhrdelník na tvé hrdlo. Vložil jsem kroužky do tvého chřípí, náušnice do uší a nádhernou čelenku na hlavu. Zdobila ses zlatem a stříbrem, odívala ses kmentem, hedvábím, pestrobarevným rouchem. Jedla jsi pečivo z nejjemnĕjší mouky, med a olej, stala ses překrásnou a schopnou kralování. Tvé jméno se rozneslo mezi národy pro tvou krásu, neboť bylas dokonalá ozdobou, kterou jsem tĕ obdařil – praví Pán, Hospodin. Ty ses však spoléhala na svou krásu, využívala jsi své slávy a oddávala ses každému, kdo šel kolem, a zahrnovala ho svým smilstvím, a stala ses jeho. Rozpomenu se však na svoji smlouvu, sjednanou s tebou za dnů tvého mládí, a uzavřu s tebou smlouvu vĕčnou, aby ses rozpomenula a zahanbila a nemohla již otevřít ústa pro hanbu, až ti odpustím všechno, co jsi udĕlala – praví Pán, Hospodin."
Mt 19,3-12
K Ježíšovi přistoupili farizeové s úmyslem přivést ho do úzkých a zeptali se ho: "Může se človĕk se ženou rozvést z jakéhokoli důvodu?" On jim odpovĕdĕl: "Nečetli jste (v Písmu), že Stvořitel na začátku učinil (lidi) jako muže a ženu a prohlásil: `Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své ženĕ a ti dva budou jeden človĕk?' Už tedy nejsou dva, ale jeden. Co tedy Bůh spojil, človĕk nerozlučuj!" Řekli mu na to: "Proč tedy Mojžíš nařídil dát ženĕ rozlukový list a rozvést se s ní?" Odpovĕdĕl jim: "Mojžíš vám dovolil rozvod se ženou pro tvrdost vašeho srdce, ale na začátku to tak nebylo. Říkám vám: Kdo se rozvede se svou ženou z jiného důvodu než pro smilstvo a ožení se s jinou, dopouští se cizoložství." Učedníci mu řekli: "Když je to mezi mužem a ženou takové, je lepší se neženit." Odpovĕdĕl jim: "Všichni to nechápou, jenom ti, kterým je to dáno. Jsou totiž lidé k manželství neschopní už od narození a jsou k manželství neschopní, které takovými udĕlali lidé, a jsou konečnĕ takoví, kteří se manželství sami zřekli pro nebeské království. Kdo může pochopit, ať pochopí!"
