Nedělní čtení - Gn, žalm, Řím, Mk
Gn 22,1-18
Bůh zkoušel Abraháma a řekl: "Abraháme!" Odpovĕdĕl: "Tady jsem!" Bůh pravil: "Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do zemĕ Moria a obĕtuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím." Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavĕl oltář a narovnal dříví. Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův andĕl na nĕho zavolal z nebe: "Abraháme, Abraháme!" Ten se ozval: "Tady jsem!" Andĕl řekl: "Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedĕlej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna." Abrahám pozdvihl své oči, a hle – za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obĕtoval jako celopal místo svého syna. Hospodinův andĕl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: "Při sobĕ samém přísahám – praví Hospodin – že jsi to udĕlal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tĕ požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvĕzdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy zemĕ za to, že jsi mĕ poslechl."
Žalm 116
Mĕl jsem důvĕru, i když jsem si řekl: – "Jsem tak sklíčen!" – Drahocenná je v Hospodinových očích – smrt jeho zbožných. Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, – jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, – rozvázal jsi moje pouta. – Přinesu ti obĕť díků, Hospodine, – a budu vzývat tvé jméno. Splním své sliby Hospodinu – před veškerým jeho lidem – v nádvořích domu Hospodinova, – uprostřed tebe, Jeruzaléme!
Řím 8,31b-34
Bratři! Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!
Mk 9,2-10
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi promĕnĕn. Jeho odĕv zářivĕ zbĕlel – žádný bĕlič na zemi by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udĕlat tři stany: jeden tobĕ, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?" Nevĕdĕl totiž, co by mĕl říci; tak byli ustrašeni. Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!" Když se rozhlédli, najednou u sebe nevidĕli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co vidĕli, dokud Syn človĕka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená "vstát z mrtvých".
