BIBLE kniha KNIH v Obrázcích

Svatá rodina v křesťanství (Maria, Josef a Ježíš) je uvádĕna jako nejlepší příklad lásky, ctnosti, svornosti a vzor pro život všech křesťanských rodin.

Sir 3,3-7.14-17

Pán chtĕl, aby otec byl od dĕtí ctĕn, a potvrdil právo matky u potomstva. Kdo ctí otce, usmiřuje své hříchy, kdo si váží matky, jako by sbíral poklady. Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních dĕtech a bude vyslyšen, když se modlí. Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje svou matku. Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ. Slábne-li mu rozum, ber na nĕj ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle. Nezapomene se ti, žes mĕl soucit s otcem, započítá se ti jako náhrada za tvé hříchy.

ŽALM 128

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, – kdo kráčí po jeho cestách. – Budeš jísti z výtĕžku svých rukou, – bude ti blaze a dobře. Tvá manželka bude jako plodná réva – uvnitř tvého domu. – Tvoji synové jako výhonky oliv – kolem tvého stolu. Hle, tak bývá požehnán muž, – který se bojí Hospodina. – Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, – abys vidĕl štĕstí Jeruzaléma – po všechny dny svého života.

Kol 3,12-21

Bratři! Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpĕlivost. Snášejte se a navzájem si odpouštĕjte, má-li kdo nĕco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštĕjte i vy. A nadto nade všechno mĕjte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k nĕmu jste byli povoláni v jednom tĕle. Buďte za to vdĕční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vdĕčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpĕvy a duchovní písnĕ. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dĕlejte ve jménu Pána Ježíše a skrze nĕho dĕkujte Bohu Otci. Ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Muži, mĕjte svou ženu rádi a nechovejte se k ní mrzoutsky. Dĕti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Otcové, nedráždĕte svoje dĕti, aby neztrácely odvahu.

Lk 2,22-40

Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákonĕ Pánĕ: "Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvĕceno Pánu!" Přitom chtĕli také podat obĕť, jak je to nařízeno v Zákonĕ Pánĕ: pár hrdliček nebo dvĕ holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémĕ jeden človĕk, jmenoval se Simeon: byl to človĕk spravedlivý a bohabojný, očekával potĕšení Izraele a byl v nĕm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právĕ když rodiče přinesli dítĕ Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: "Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uvidĕly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: svĕtlo k osvícení pohanům a k slávĕ tvého izraelského lidu." Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o nĕm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí." Také tam byla prorokynĕ Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značnĕ pokročilého vĕku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právĕ v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítĕti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Pánĕ, vrátili se do Galileje do svého mĕsta Nazareta. Dítĕ rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.