Tři králové, Zjevení Pánĕ
Svátek Tří králů, Zjevení Pánĕ
Šestý leden je však také dnem slavnosti Zjevení Pánĕ, neboť tím, že tři mudrcové z východu přišli před narozeného Mesiáše, došlo ke zviditelnĕní božstva. Proto se také tento svátek nazývá řecky epifaneia či theofaneia (tj. "Boží zjevení"). Tříkrálový název svátku je sice tradiční, v evangeliu se ale nikde nedočteme, že by Ježíška v Betlémĕ navštívili tři králové. Dozvíme se, že "... mudrci od východu se objevili v Jeruzalémĕ a ptali se: "Kde je ten právĕ narozený král Židů? Vidĕli jsme na východĕ jeho hvĕzdu a přišli jsme se mu poklonit.
" Před Božího syna pak položili své dary. Zlato označovalo královskou důstojnost, kadidlo duchovní sílu a obĕti a myrha byla znamením človĕčenstva. Potom se vrátili do svých rodných krajin, ale vyhnuli se Jeruzalému, aby unikli hnĕvu strašlivého krále Héróda.
Dnes již víme, že to, co se mudrcům zjevilo, nebyla kometa, kterou vídáme, jak se vznáší nad vyřezávanými či malovanými jesličkami. Dostala se nad nĕ jenom díky proslulému malíři Giottovi di Bondone, který s úžasem pozoroval koncem léta roku 1301 Halleyovu kometu. Byla tehdy mimořádnĕ jasná a dĕsivá. Pod dojmem tohoto úkazu ji pozdĕji namaloval nad tříkrálovou scénu na stĕnĕ kaple v Padovĕ. A další malíři tak činili po nĕm. Dnešní poznatky dokazují, že "betlémská hvĕzda" byla ve skutečnosti vzácnou trojnásobnou konjunkcí Jupitera se Saturnem v souhvĕzdí Ryb. Došlo k ní roku 7 před Kristem. Je zajímavé, že Kristus byl opravdu o sedm let starší, než se léta tvrdilo. K prokázané chybĕ v letopočtu došlo při dodatečné úpravĕ ve 3. století. Slavnou trojkonjunkci vypočítal již Johannes Kepler, hvĕzdář, matematik a astronom svĕtového významu, působící od roku 1600 v Praze. Při hvĕzdné události onoho roku 7 před Kristem muselo nastat skutečnĕ veliké svĕtlo - a hlavnĕ se o ní opravdu předem vĕdĕlo. Starovĕcí astronomové a astrologové byli na vysoké úrovni a oba obory spolu úzce souvisely, dokonce se i podporovaly. Jupiter byl hvĕzdou Boha, Saturn hvĕzdou Židů a všeobecnĕ se čekalo narození židovského krále, který zmĕní svĕt. Pro trojí konjunkci obou planet jsou dnes dokonce i archeologické doklady. Při výzkumu starobabylonské lokality v povodí Eufratu našel nĕmecký archeolog P. Schnabel hlinĕné tabulky, kde je popsáno pozorování nebeské klenby na starovĕké hvĕzdárnĕ Sippar. I zde je zpráva o zmínĕné hvĕzdné události.
Jména onĕch východních mudrců - Caspar (Kašpar), Melichar a Baltazar - však vycházejí pouze z tradice a se vší pravdĕpodobností jde o jména dodatečnĕ vymyšlená. Mĕla zřejmĕ symbolizovat tři významná kulturní centra starovĕkého Východu: Caspar je jméno perské, Melichar hebrejské a Baltazar starobabylonské. Dnes si tuto slavnou událost připomínáme tím, že pán domu napíše na rám dveří svého domu "královské" iniciály. Tři písmena bývají také odvozována od vĕty Christus Mansionem Benedicat, což znamená "Kriste požehnej toto obydlí". Paní domu pro zmĕnu vykouří kadidlem všechny místnosti v domĕ. Platí také pravidlo, že na večer Tříkrálový (dvanáctá noc po Vánocích) musí být odstranĕny vánoční ozdoby.
Centrem uctívání Tří králů bylo a je mĕsto Kolín nad Rýnem, kde mají překrásný relikviář, ve kterém jsou uloženy domnĕlé ostatky slavných mudrců. Byly sem převezeny z kostela sv. Eustorgia z Milána. Biskup Eustorgius, podle nĕhož je chrám pojmenován, dostal ostatky Tří králů od byzantské císařovny Heleny. Eustorgiův nástupce v Milánĕ Protasius nechal v chrámu postavit sarkofág, ten je ovšem dnes již prázdný.
