Jan Evangelista + Čtení z bible na tento den
svátek sv. Jana
Dnes si připomínáme jednoho slavného nositele tohoto jména, autora čtvrtého evangelia. Jan byl apoštolem a zřejmĕ přežil všechny své druhy. Je také jediným z nich, který zemřel přirozenou smrtí. Ovšem ani jemu se nevyhnulo pronásledování a mnohokrát se ocitl v ohrožení života. Jan byl synem Zebedea a Salome a pocházel z Betsaidy u Genezaretského jezera. Jeho bratrem byl Jakub Starší, také apoštol. Před svým povoláním Ježíšem za učedníka si Jan vydĕlával na živobytí jako rybář. Jan byl také nazýván "miláček Pánĕ", protože mu Ježíš mnohokrát dával přednost před ostatními. V evangeliích se říká, že Jan vroucnĕ miloval svého Pána a byl jím stejnĕ milován. Také s Petrem pojilo rybáře Jana od Genezaretského jezera hluboké přátelství, které spočívalo snad v jejich podobném původu.
Podle církevní tradice přišel Jan kolem roku 69 do Efesu. V roce 95 byl prý zatčen, ale v zajetí nezemřel. Podle legendy byl prý strašlivĕ mučen a nakonec vhozen do kotle s vřelým olejem. Olej se však prý zmĕnil v občerstvující lázeň, z níž vystoupil Jan nezlomen, ba ještĕ posílen. Zpráva o zázraku se rychle rozšířila a císař Domitianus se jí tak zalekl, že Jana radĕji propustil a poslal do vyhnanství na ostrov Pátmos. Tam napsal Jan svou slavnou Apokalypsu. Když zemřel krutovládce Domitianus, vrátil se apoštol opĕt do Efesu, aby tam napsal své evangelium, v pořadí čtvrté (Marek, Matouš, Lukáš, Jan). Okolo roku 101 zemřel Jan ve vysokém stáří v Efesu. O tom, kde byl pohřben nebo kde zůstaly jeho ostatky, není nic spolehlivého známo. Nĕkteré prameny uvádĕjí, že byl pohřben na pahorku u Efesu (Turecko).
Jan vždycky patřil k velice oblíbeným svĕtcům.
Patron: teologů, úředníků, notářů, sochařů, malířů, písařů, spisovatelů, knihkupců, knihtiskařů, vazačů knih, výrobců papíru, vinařů, řezníků, sedlářů, výrobců zrcadel, rytců, svíčkářů a košíkářů. Je také patronem přátelství a pomáhá proti otravám, spáleninám, bolestem nohou a padoucnici.
Atributy: Jan je znázorňován buď jako stařec (spíše ve východním umĕní), nebo jako mladý muž (v západním umĕní).
Symbolem sv. Jana je orel, nĕkterá jeho vyobrazení mají orlí hlavu nebo křídla. Tento symbol mu byl připsán pro jeho vysokou teologii na začátku evangelia.
Dalším jeho atributem je číše s vínem. Ta odkazuje na legendu, podle které mu byla podána číše s otráveným vínem. Jan ji požehnal a poté vypil, avšak jed neúčinkoval. Proto se v den svátku sv. Jana tradičnĕ svĕtí víno.
Nejslavnĕjším a nejznámĕjším obyčejem o svátku sv. Jana je svĕcení Janova vína, zvaného také Janova láska. Tento zvyk se udržuje především ve vinařských oblastech. Po požehnání podává knĕz vĕřícím kalich s posvĕceným vínem a říká: "Napij se lásky svatého Jana ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého."
1 Jan 1,1-4
Milovaní! O tom, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, vlastníma očima vidĕli, bedlivĕ pozorovali a čeho jsme se svýma rukama dotýkali, o Slovu života svĕdčíme a zvĕstujeme vám. Život se zjevil, a my jsme ho vidĕli, Život vĕčný, který byl u Otce a zjevil se nám. Co jsme tedy vidĕli a slyšeli, zvĕstujeme i vám, abyste i vy mĕli s námi společenství. Naše společenství je totiž s Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem. Toto píšeme, aby naše radost byla úplná.
Jan 20,2-8
Prvního dne v týdnu bĕžela Marie Magdalská k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili." Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba bĕželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a dobĕhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a vidĕl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a vidĕl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšovĕ hlavĕ, neležela u tĕch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místĕ. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hro-bu první, vidĕl a uvĕřil.