Jan Nepomucký
Jan Nepomucký
Jméno Jan má svůj počátek v hebrejském Jochánán a znamená "Bůh je milostivý".
Jan Nepomucký je ochráncem Čech, kněží a zpovědníků, ale i mostů, lodníků, vorařů a mlynářů. Lidé se k němu utíkají, když se bojí pomluv a mají strach z vody. Také je patronem zpovědního tajemství a mlčenlivosti. Jeho sochy lemují celou naši zem, dá se říci, že snad u nás není osada, kde by si jej obyvatelé nějakým způsobem nepřipomínali. Jeho životní osudy byly nelehké a stejně tak obtížné je vysvětlit běh jeho života. Vlastně dvou životů, neboť ten druhý - posmrtný - je stejně důležitý jako ten první. Napsalo se o něm mnoho a soudy jsou příkře protikladné.
Jan se narodil kolem roku 1345 jako syn soudce v Pomuku blízko Plzně. Po dobrém vzdělání v nedalekém cisterciáckém klášteře studoval na pražské univerzitě, kterou založil císař Karel IV. v roce 1348. Poté, co byl deset let notářem arcibiskupské soudní kanceláře, přijal Jan z Pomuku roku 1380 kněžské svěcení a stal se farářem v kostele sv. Havla na pražském Starém Městě, kde se staral také o německé obchodníky. V letech 1382-87 studoval práva na univerzitě v Padově, v roce 1386 tam dokonce vykonával funkci rektora zaalpských studentů. V roce 1389 byl jmenován arcibiskupem Janem z Jenštejna generálním vikářem pražské arcidiecéze. 26. srpna 1390 se namísto svatohavelského faráře stal žateckým arcijáhnem a spravoval pět děkanátů s dvě stě dvaceti pěti farami. Tak se dostal do centra bojů, které vedl za obhájení církevních práv a svobod pražský arcibiskup s králem Václavem IV.
Pražský arcibiskup tehdy zkřížil plány českého krále. Potvrdil nového opata kladrubského kláštera a zmařil tak Václavův plán, který chtěl po smrti starého opata vytvořit na západě Čech nové biskupství. Jan Nepomucký jako generální vikář po desetidenní čekací lhůtě nového opata potvrdil. Václavův hněv neznal hranic. V té době byl již král beznadějným alkoholikem se záchvaty šílené zuřivosti. Nařídil, aby byli přední úředníci arcibiskupství zajati a nechal je odvést do mučírny. Tím ale překročil svou pravomoc - všichni zatčení byli absolventy univerzity, nepodléhali tedy světskému právu. Tuto skutečnost mu generální vikář Jan vyčetl. Dostalo se mu za to nejkrutějšího mučení. "Jan vystál celé to mučení, při kterémž král sám oučastnil se díla katova, nemoha se pomstou nasytiti," píše Palacký. Konec byl tragický. Ještě téhož dne (tj. 20. března 1393) byl Jan pacholky svázán a o deváté hodině večerní svržen z kamenného mostu do Vltavy. 17. dubna 1393 nalezli Janovo tělo rybáři, prý podle pěti světel (hvězd) kolem jeho hlavy. Byl pohřben v kostele sv. Kříže Většího nebo na hřbitově při něm, přesně nevíme. Kostel se nacházel v sousedství dnešního kláštera milosrdných bratří přibližně v prostoru dnešní Dušní ulice na Starém Městě, byl zbourán roku 1890. Patrně roku 1396 bylo Janovo tělo přeneseno do katedrály, kde byl pod prostým kamenem s nápisem "Johannes de Pomuk", psaným gotickou minuskulí, pohřben. Jistě nikoli náhodou proti Vlašimské kapli, kde býval oltářníkem.
Dodnes není jasné, proč dal král Václav Jana Nepomuckého skutečně zavraždit. Kolem Janovy smrti však vznikla legenda, která patří k nejznámějším vůbec. Podle ní byl Jan Nepomucký zpovědníkem Václavovy manželky, královny Johany. Václav se prý pokoušel vynutit na Janovi zpovědní přiznání své ženy, kněz je však odmítl prozradit. To prý Václava tak rozzuřilo, že se rozhodl Jana Nepomuckého zavraždit. Dnes se již asi nedovíme, jak se vše seběhlo. Červená mramorová deska na pražském Karlově mostě ale ukazuje do dnešního dne místo, odkud byl Jan Nepomucký svržen do Vltavy. Hned po jeho smrti začalo v Praze i daleko mimo ni velké uctívání mučedníka a jeho hrob v pražském chrámu sv. Víta se stal cílem mnoha poutníků.
Mimořádnou zásluhu na Janově svatořečení měl pražský arcibiskup Ferdinand hrabě Khuenburg (1710-31), který si dal za životní úkol dotáhnout celý proces až do zdárného konce. V roce 1714 vyzval ke sbírání dokladů o svatojánské úctě a o rok později již předsedal zřízené kanonizační komisi, zkoumající zázraky, které se staly Janovým jménem. V té době se nedá hovořit o tom, že by šlo o rafinovaný trik v rámci rekatolizace českých zemí, ta byla v té době již ukončena. Ke slavnostnímu svatořečení došlo dne 19. března 1729. Bohužel papež Benedikt XIII. převzal do své kanonizační bully všechny tehdejší historické omyly (na svědomí je má pochopitelně kronikář a mýtograf Hájek z Libočan), takže 16. květen byl určen za den jeho úmrtí, a tedy i dnem jeho svátku.
Jan Nepomucký patřil už kolem roku 1600 k zemským patronům Čech a stal se výraznou postavou české lidové zbožnosti období baroka. Již v letech 1726-28 dal František Antonín hrabě Podstatský z Liechtensteinu postavit asi kilometr od Telče kostel zasvěcený tomuto světci (vysvěcen 4. července 1729) a o rok později byl dokončen i chrám sv. Jana v Praze na Skalce, kde již kolem roku 1680 stávala světcova kaple. Česká šlechta rozšířila mučedníkův kult do celé Evropy, jezuité a františkáni zanesli úctu i do zámoří. Na různých místech v Německu a jižních Tyrolích jsou u příležitosti Janovy památky pořádána procesí a jiné slavnosti. Socha Jana Nepomuckého, která byla postavena na pražském Karlově mostě roku 1693, měla tolik napodobenin, že se Jan Nepomucký na mostě stal vůbec nejznámějším světcem. Jan bývá zobrazován s pověstnými hvězdami kolem hlavy, ozvuky jeho legendy pronikly např. i do Máchova Křivokladu.
