Jan Sarkander
Jan Sarkander
se narodil 20. prosince 1576 ve slezském Skočově. Studoval v Olomouci, Praze a Štýrském Hradci. Dochovala se sice jeho manželská smlouva s Annou Plachetskou, není však jisté, zda spolu manželství uzavřeli. S určitostí ale můžeme říci, že roku 1609 vstoupil do duchovního stavu. Jeho příznivcem se záhy stal moravský zemský hejtman Ladislav z Lobkovic, který si jej dokonce vyvolil na nějaký čas za svého zpovědníka. Jan Sarkander působil jako farář v různých moravských městech, naposled v Holešově, kde byl v únoru roku 1620 zatčen pro velezradu. První polovina 17. století vynikala obzvláštní krutostí, netolerancí a všeobecnou zlou vůlí. Vše začalo v Praze v roce 1618, následná třicetiletá válka ostrý náboženský konflikt mezi katolíky a protestanty roznesla po celé Evropě. V této době byl tedy Jan zatčen a krutě vyslýchán. Soudci v Olomouci se domnívali, že z něho dostanou nějaké kompromitující údaje o záměrech Lobkovicových, které se mohl dovědět při jeho zpovědích. Sarkander nebyl žádným hrdinou a mučení se velice bál. Přesto byl týrán takovým způsobem, že výslechy dnes nelze vůbec popisovat: byly strašlivé i na tehdejší značně otrlou dobu. Jeho slabost se postupně měnila ve velkou sílu, a tak se nakonec katani nedověděli nic. Zmučené tělo hodili do podzemní kobky, kde 17. března roku 1620 v krutých bolestech Jan Sarkander zemřel. Protože odmítl prozradit zpovědní tajemství, stal se jeho patronem. Od roku 1860 jsou jeho ostatky uloženy v katedrále sv. Václava v Olomouci.
