Ježíš a podobenství o rozsévači
Mt. 13: 24-44
Předložil jim jiné podobenství: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden človĕk zasel dobré semeno na svém poli.
Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.
Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel.
Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘
On jim odpovĕdĕl: ‚To udĕlal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘
On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.
Nechte, ať spolu roste obojí až do žnĕ; a v čas žnĕ řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromáždĕte do mé stodoly.‘"
Ještĕ jiné podobenství jim předložil: "Království nebeské je jako hořčičné zrno, které človĕk zasel na svém poli;
je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je vĕtší než ostatní byliny a je z nĕho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho vĕtvích."
Povĕdĕl jim i toto podobenství: "Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří mĕřic mouky, až se všecko prokvasí."
Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil,
aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: ‚Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení svĕta.‘
Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli a řekli mu: "Vylož nám to podobenství o pleveli na poli!"
On jim odpovĕdĕl: "Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn človĕka
a pole je tento svĕt. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého;
nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání vĕku a ženci jsou andĕlé.
Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohnĕm, tak bude i při skonání vĕku.
Syn človĕka pošle své andĕly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti,
a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípĕní zubů.
Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!"
"Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který nĕkdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.
https://www.alza.cz/media/obrazky-z-noveho-zakona-d4925705.htm
BIBLE KRALICKÁ
Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské človĕku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém.
Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho, a nasál koukole mezi pšenici, a odšel.
A když zrostla bylina a užitek přinesla, tedy ukázal se i koukol.
I přistoupivše služebníci hospodáře toho, řekli jemu: Pane, zdaližs dobrého semene nenasál na poli svém? Kde že se pak vzal koukol?
A on řekl jim: Nepřítel človĕk to učinil. Služebníci pak řekli mu: Chceš-liž tedy, ať jdeme a vytrháme jej?
On pak odpovĕdĕl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenice.
Nechte ať obé spolu roste až do žnĕ. A v čas žnĕ dím žencům: Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé.
Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské zrnu horčičnému, kteréž vzav človĕk, vsál na poli svém.
Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak zroste, vĕtší jest nežli jiné byliny, a bývá strom, tak že ptáci nebeští přiletíce, hnízda sobĕ dĕlají na ratolestech jeho.
Jiné podobenství mluvil jim: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadĕlala ve třech mĕřicích mouky, až by zkysalo všecko.
Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupům, a bez podobenství nemluvil jim,
Aby se naplnilo povĕdĕní skrze proroka, řkoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté vĕci od založení svĕta.
Tedy propustiv zástupy, šel domů Ježíš. I přistoupili k nĕmu učedlníci jeho, řkouce: Vylož nám podobenství o koukoli toho pole.
On pak odpovídaje, řekl jim: Rozsevač dobrého semene jest Syn človĕka.
A pole jest tento svĕt, dobré pak símĕ jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka.
A nepřítel, kterýž jej rozsívá, jestiť ďábel, žeň pak jest skonání svĕta, a ženci jsou andĕlé.
Protož jakož vybrán bývá koukol a ohnĕm spálen, takť bude při skonání tohoto svĕta.
Pošle Syn človĕka andĕly své, i vyberouť z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost,
A uvrhouť je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
A tehdážť spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého. Kdo má uši k slyšení, slyš.
Opĕt podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna človĕk, skrývá, a radostí naplnĕn jsa pro nĕj, odchází a prodává všecko, což má, a koupí pole to.