Památka Umučení Jana Křtitele
Umučení svatého Jana Křtitele
Mt 14, 1-12
Mk 6, 17-29
Josef Flavius (tvrz Macherus, kde mĕl královský palác Herodes Antipas)
Jan Křtitel byl synem Zachariáše a Alžbĕty, tety panny Marie. Byl to prorok, "hlas volající na poušti". Ohlašoval příchod Mesiáše a vyzýval k pokání. Herodovi vyčítal jeho nemravný život a chtĕl po nĕm nápravu. Herodes mĕl přesto Jana celkem rád, ale dal ho uvĕznit. Herodova manželka Herodiana pomoci lsti a své dcery Salome dosáhla toho, že byl Jan Křtitel popraven stĕtím.
Marek 6: 17-29
Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře, protože si vzal za ženu Herodiadu, manželku svého bratra Filipa,
a Jan mu vytýkal: "Není dovoleno, abys mĕl manželku svého bratra!"
Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla.
Herodes se totiž Jana bál, neboť vĕdĕl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.
Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje.
Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se Herodovi i tĕm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: "Požádej mĕ, oč chceš, a já ti to dám."
Zavázal se jí přísahou: "Dám ti, co si budeš přát, až do polovice svého království."
Ona vyšla a zeptala se matky: "Oč mám požádat?" Ta odpovĕdĕla: "O hlavu Jana Křtitele."
Dcera spĕchala dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: "Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele."
Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtĕl ji odmítnout.
Proto poslal kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal Jana v žaláři
a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce.
Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, odnesli jeho tĕlo a uložili je do hrobu.
BIBLE KRALICKÁ
Ten zajisté Heródes poslav, jal Jana, a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.
Nebo pravil Jan Heródesovi: Neslušíť tobĕ míti manželky bratra svého.
Herodias pak lest skládala proti nĕmu, a chtĕla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.
Nebo Heródes ostýchal se Jana, vĕda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.
Když pak přišel den příhodný, v nĕmž Heródes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,
A když dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, a zalíbila se Heródesovi i spoluhodovníkům, řekl král dĕvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.
I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobĕ, by pak bylo až do polovice království mého.
Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.
A všedši hned s chvátaním k králi, prosila, řkuci: Chci, abys mi dal hned na mise hlavu Jana Křtitele.
Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtĕl jí oslyšeti.
Protož král ten poslav hned kata, rozkázal přinesti hlavu Janovu.
A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na mise, a dal ji dĕvečce, a dĕvečka dala ji mateři své.
Tedy uslyševše to učedlníci jeho, přišli, a vzali tĕlo jeho, a pochovali je v hrobĕ.