Slavnost Nanebevzetí Panny Marie - 18
Slavnost Nanebevzetí Panny Marie
nejdůležitĕjší mariánský svátek, který se slaví 15.srpna.
Zj 11,19; 12,1-10
Boží chrám v nebi se otevřel a ukázala se v nĕm archa jeho úmluvy. Pak se objevilo na nebi veliké znamení: žena odĕná sluncem, s mĕsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvĕzd kolem hlavy. Potom se objevilo na nebi další znamení: veliký ohnivĕ rudý rak se sedmi hlavami a deseti rohy a na každé hlavĕ mĕl čelenku. Ocasem smetl třetinu hvĕzd z nebe a svrhl je na zem. Ten drak se postavil před ženu, která mĕla rodit, aby pohltil její dítĕ, jakmile ho porodí. A porodila syna, chlapce, toho, který má vládnout všem národům železným prutem. Avšak její dítĕ bylo uchváceno do nebe k Bohu, k jeho trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde mĕla místo připravené od Boha. Tu jsem uslyšel hlasité volání v nebi: "Od nynĕjška patří vítĕzství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému."
1 Kor 15,20-27
Bratři! Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z tĕch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze človĕka, přijde skrze človĕka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místĕ je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí (vládu) všech možných knížat, mocností a sil. On totiž musí kralovat, `dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám'. Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt. `Všechno' totiž (Bůh) `podřídil pod jeho nohy.
Lk 1,39-56
V tĕch dnech se Maria vydala na cestu a spĕchala do jednoho judského mĕsta v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbĕtu. Jakmile Alžbĕta uslyšela Mariin pozdrav, dítĕ se radostnĕ pohnulo v jejím lůnĕ. Alžbĕta byla naplnĕna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: "Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mnĕ? Vždyť jakmile zaznĕl tvůj pozdrav v mých uších, dítĕ se živĕ a radostnĕ pohnulo v mém lůnĕ. Blahoslavená, která jsi uvĕřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!" Maria řekla: "Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mĕ budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké vĕci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství /trvá) od pokolení do pokolení k tĕm, kdo se ho bojí. Mocnĕ zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšnĕ. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými vĕcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našimpředkům, Abrahámovi a jeho potomkům navĕky. Maria zůstala u Alžbĕty asi tři mĕsíce a pak se vrátila domů.