Josef v Egyptě a jeho bratři
1. Mojž. 42: 1-27
Bratři nyní nouzi mají, do Egypta pospíchají.
Chtĕjí zrno, obilí, aby hlady nebyli.
Bratři netuší, kdo je tam správcem, Josef na svou zemi ptá se.
Vyptává se na svého otce a bratry podrobí nelehké zkoušce.
https://www.ebux.cz/index.php?bk=297016&id_cat=156
1.Gn 41:53-57; 1.Gn:1-27
Sedm let hojnosti v egyptské zemi skončilo a nastalo sedm let hladu, jak řekl Josef. Ve všech zemích byl hlad, ale v celé egyptské zemi mĕli chléb.
Když všechen lid egyptské zemĕ začal hladovĕt a křičel k faraónovi o chléb, pravil farao celému Egyptu: "Jdĕte k Josefovi a učiňte, cokoli vám řekne."
Hlad byl po celé zemi. Tu Josef otevřel všechny sklady a prodával Egyptu obilí, neboť hlad tvrdĕ doléhal na egyptskou zemi.
A všechny zemĕ přicházely do Egypta, aby nakupovaly u Josefa obilí, protože hlad tvrdĕ dolehl na celý svĕt.
Když Jákob vidĕl, že v Egyptĕ prodávají obilí, vytkl svým synům: "Co se díváte jeden na druhého?"
A řekl: "Slyšel jsem, že v Egyptĕ prodávají obilí. Sestupte tam a nakupte je pro nás, ať zůstaneme naživu a nezemřeme."
Deset Josefových bratrů tedy sestoupilo nakoupit v Egyptĕ obilí.
Josefova bratra Benjamína s nimi Jákob neposlal, protože si řekl: "Aby snad nepřišel o život!"
Izraelovi synové přišli spolu s jinými nakoupit obilí, protože v kenaanské zemi byl hlad.
Josef byl říšským správcem a prodával obilí všemu lidu zemĕ. Když přišli jeho bratři, sklánĕli se před ním tváří k zemi.
Josef spatřil své bratry a poznal je, ale sám se jim nedal poznat a mluvil s nimi tvrdĕ. Otázal se jich: "Odkud jste přišli?" Odvĕtili: "Z kenaanské zemĕ, abychom nakoupili potravu."
Ačkoli Josef své bratry poznal, oni ho nepoznali.
Tu si vzpomnĕl na sny, které se mu o nich zdály. Křikl na nĕ: "Jste vyzvĕdači! Přišli jste obhlédnout nechránĕná místa zemĕ."
Ohradili se: "Nikoli, pane; tvoji otroci přišli nakoupit potravu.
Všichni jsme synové jednoho muže, jsme poctiví lidé. Tvoji otroci nikdy nebyli vyzvĕdači."
Ale on trval na svém: "Ne, přišli jste obhlédnout nechránĕná místa zemĕ."
Odvĕtili: "Tvých otroků bylo dvanáct. Jsme bratři, synové jednoho muže z kenaanské zemĕ. Nejmladší je teď u otce a jeden – ten už není."
Ale Josef stál na svém: "Je to tak, jak jsem řekl. Jste vyzvĕdači.
Takto budete provĕřeni: Jakože živ je farao, nevyjdete odtud, dokud sem nepřijde váš nejmladší bratr.
Vyšlete jednoho z vás, aby ho přivedl; vy zůstanete v poutech. Tak budou vaše výpovĕdi ovĕřeny, mluvíte-li pravdu. Když ne, jakože živ je farao, jste vyzvĕdači."
A vsadil je společnĕ na tři dny do vazby.
Třetího dne jim Josef řekl: "Toto udĕlejte a zůstanete naživu. Bojím se Boha.
Jestliže jste poctiví, zůstane jeden z vás spoután ve vĕzení; ostatní půjdete a donesete obilí, aby vaše rodiny nehladovĕly.
Svého nejmladšího bratra přiveďte ke mnĕ; tak se prokáže pravdivost vašich výpovĕdí a nezemřete." I učinili tak.
A řekli si navzájem: "Jistĕ jsme se provinili proti svému bratru; vidĕli jsme jeho tíseň, když nás prosil o smilování, ale nevyslyšeli jsme ho. Proto jsme přišli do tísnĕ teď my."
Rúben jim odpovĕdĕl: "Cožpak jsem vám neříkal, abyste se na tom hochovi neprohřešovali? Neposlechli jste, a teď jsme voláni za jeho krev k odpovĕdnosti."
Nevĕdĕli, že jim Josef rozumí, neboť s nimi mluvil skrze tlumočníka.
Josef se od nich odvrátil a zaplakal. Pak se k nim obrátil a mluvil s nimi. Potom z nich vybral Šimeóna a před jejich očima ho spoutal.
Nato dal příkaz, aby naplnili jejich mĕchy obilím, vrátili každému do jeho pytle stříbro a dali jim potravu na cestu. Učinili tak.
Bratři naložili nakoupené obilí na osly a odjeli.
Když pak na místĕ, kde nocovali, rozvázal jeden z nich pytel, aby dal svému oslu obrok, uvidĕl své stříbro navrchu v žoku.