Rút - čtení na víkend ze Starého zákona
Rút 1: 8-18
Rút byla jedna mladá žena, která se náhle vdovou stala.
Svou tchýni velice milovala, byla k ní dobrá a laskavá.
Nový domov k příbuzným hledat jdou, spolu snad hlady neumřou.
https://www.ebux.cz/index.php?bk=297016&id_cat=156
Rút 1: 8-18
vybídla cestou Noemi obĕ své snachy: "Jdĕte, vraťte se každá do domu své matky. Nechť vám Hospodin prokáže milosrdenství, jako jste je vy prokazovaly zemřelým i mnĕ.
Kéž vám Hospodin dá, abyste každá našla odpočinutí v domĕ svého muže." A políbila je. Rozplakaly se hlasitĕ
a namítaly jí: " Nikoli, vrátíme se s tebou k tvému lidu."
Ale Noemi jim domlouvala: "Jen se vraťte, mé dcery! Proč byste se mnou chodily? Cožpak mohu ještĕ zrodit syny, aby se stali vašimi muži?
Vraťte se, mé dcery, jdĕte! Vždyť už jsem na vdávání stará. I kdybych si řekla, že mám ještĕ nadĕji, a kdybych se hned této noci vdala a porodila syny,
čekaly byste proto, až by dospĕli? Zdráhaly byste se proto vdát? Nikoli, mé dcery. Můj údĕl je pro vás příliš trpký: Dolehla na mne Hospodinova ruka."
Tu se rozplakaly ještĕ hlasitĕji. Orpa políbila svou tchyni na rozloučenou, avšak Rút se k ní přimkla.
Noemi jí řekla: "Hle, tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se také, následuj svou švagrovou!"
Ale Rút jí odvĕtila: "Nenaléhej na mne, abych tĕ opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.
Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udĕlá, co chce! Rozdĕlí nás od sebe jen smrt."
Když Noemi vidĕla, že Rút je odhodlána jít s ní, přestala ji přemlouvat.
Rút 2: 2-23
Rút musí tvrdĕ pracovat,
aby s matkou nemĕly hlad.
Sbírá pšeničné klasy,
snad přijdou lepší časy.
https://www.ebux.cz/index.php?bk=297016&id_cat=156
Rút 2: 2-23
Moábská Rút řekla Noemi: "Ráda bych šla na pole sbírat klasy za nĕkým, u koho dojdu příznĕ." Noemi jí odpovĕdĕla: "Jdi, má dcero."
Šla tedy, přišla na pole a sbírala za ženci klasy. Shodou okolností patřil ten díl pole Bóazovi z Elímelekovy čeledi.
Tu přišel z Betléma Bóaz a pozdravil žence: "Hospodin s vámi." Odpovĕdĕli: "Hospodin ti žehnej."
Bóaz se otázal svého služebníka, který dozíral na žence: "Čí je to dívka?"
Služebník, který dozíral na žence, odpovĕdĕl: "To je moábská dívka, která se vrátila s Noemi z Moábských polí.
Optala se: ‚Mohla bych sbírat a pabĕrkovat za ženci mezi snopy?‘ Jak přišla, zůstala tu od samého rána až do této chvíle. Jen trochu si tady oddechla."
Bóaz oslovil Rút: "Poslyš, má dcero. Nechoď sbírat na jiné pole a neodcházej odtud. Přidrž se mých dĕveček.
Podívej se vždy, na které části pole budou sklízet, a jdi za nimi. Poručil jsem služebníkům, aby tĕ neobtĕžovali. Budeš-li mít žízeň, jdi k nádobám a napij se vody, kterou služebníci načerpají."
Tu padla na tvář, poklonila se k zemi, a otázala se ho: "Jak to, že jsem u tebe došla příznĕ, že se mĕ ujímáš, ačkoli jsem cizinka?"
Bóaz jí odpovĕdĕl: "Jsem dobře zpraven o všem, co jsi po smrti svého muže učinila pro svou tchyni, že jsi opustila otce a matku i rodnou zemi a odešla jsi k lidu, který jsi dříve neznala.
Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tĕ bohatĕ odmĕní Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!"
Ona řekla: "Kéž bys mi i nadále projevoval přízeň, pane. Potĕšil jsi mĕ, že jsi se svou otrokyní mluvil přívĕtivĕ, ačkoli se nemohu rovnat žádné z tvých otrokyň."
Když byl čas k jídlu, řekl jí Bóaz: "Přistup blíž, pojez chleba a namáčej si sousta ve vínĕ." Přisedla si k žencům a on jí nabídl pražené zrní. Najedla se dosyta a ještĕ jí zbylo.
Když vstala, aby sbírala dál, přikázal Bóaz svým služebníkům: "Bude-li sbírat i mezi snopy, nevyčítejte jí to.
Ano, upouštĕjte pro ni klasy z hrstí a nechávejte je ležet. Jen ať sbírá, neokřikujte ji."
Sbírala tedy na tom poli až do večera. Pak vymlátila to, co nasbírala, a byla toho asi éfa ječmene.
Odnesla si jej do mĕsta. Když její tchynĕ spatřila, co nasbírala, a když Rút vyňala i to, co jí zbylo po nasycení, a dala jí,
otázala se: "Kde jsi dnes sbírala? Kde jsi pracovala? Požehnán buď ten, kdo se tĕ ujal." Povĕdĕla tchyni, u koho pracovala: "Muž, u nĕhož jsem dnes pracovala, se jmenuje Bóaz."
Tu řekla Noemi své snaše: "Požehnán buď od Hospodina, který neodňal své milosrdenství od živých ani od mrtvých." A pokračovala: "Ten muž je náš blízký příbuzný, patří k našim zastáncům."
Nato řekla moábská Rút: "Dokonce mĕ vybídl: Přidrž se mých služebníků, dokud nebudou hotovi se sklizní všeho, co mi patří."
Noemi své snaše Rút přisvĕdčila: "Dobře, má dcero, že chceš chodit s jeho dĕvečkami. Aspoň na tebe nebudou na cizím poli dorážet."
Přidržela se tedy Bóazových dĕveček a sbírala, dokud neskončila sklizeň ječmene a pšenice. A bydlela s tchyní.